Sám mezi svými - Sám mezi svými

Cítíl se tak strašně sám. Sice byl mezi svými, ale nijak s nimi nesouhlasil. Přesto musel být zticha. Věděl, že na tom hodně věcí záleží. Navíc tak může ostatní informovat o blížícím se nebezpečí. Kdyby nebylo jich, tak by snad i uvěřil v Šedohřbetova slova. Žít celý život v nenávisti, tak by ani minutu nepochyboval. Jenže on poznal lásku a přátelství. Ano, i opovrhování, ale na to už zapomněl. Měl své přátele a ti mu dodávali odvahy. Až doteď. Poslední z nich je mrtvý. Vlastně ne poslední. Ještě jeden zůstal, ale to je zrádce. Pokrytec a slaboch, nic jiného být ani nemůže.

Louče okolo se rozhořely. To znamenalo jediné. Šedohřbet bude mít proslov a po něm bude krvavá hostina. Hnusilo se mu to, ale věděl, že jeho účast je povinná. Jen na krok by se vzdálil a hned by vzbudil podezření. Kdo to bude tentokrát? Určitě ne nějaké dítě. To si schovávají na úplněk. Bude to někdo, koho určil Voldemort nebo si ho Šedohřbet vybral sám?

Hluk se zvětšoval. Všichni byli nedočkaví. Šedohřbet vylezl na výstupek a všichni utichli.

„Dnes budeme opět svědky toho, že naše rasa je nadřazená všem lidem. Oni jsou slabí, nemají žádnou moc. Ale my, my je dokážeme všechny porazit. Uděláme z nich to samé, co jsme my. Budou mnohem lepší. Ne, my nejsme zrůdami, jak oni říkají. To oni jsou stvůry,“ všichni mu nadšeně přikyvovali. Remus si pomyslel, že je jak Hitler se svými řečmi o nadřazené rase.

Najednou k Šedohřbetovi vystoupali dva jeho pomocníci a přivedli mladou dívku. Takovou krásku předtím Remus neviděl. Vždy si brali jen staré nebo ošklivé lidi, aby dokázali, že vlkodlaci jsou nadřazení. Tohle bylo úplně poprvé, kdy si vybrali někoho mladého.

Dívce se v očích zrcadlil děs. Vůbec nic nechápala. Dívala se kolem sebe a hledala u někoho pomoc. Nejvíc se bála těch pohledů. Byly hladové. Pomalu jí začalo docházet, že ona je obětí. Zhroutila se na zem a začala plakat. Remusovi jí bylo líto. Chtěl něco udělat, ale jeho poslání ho svazovalo. Věděl, že se bude opět jen dívat. Začínal se sám sobě hnusit. Nebýt to Brumbálovo přání, byl by hned první den zasáhl.

„Nyní nastala ta chvíle. Kdo z vás se zhostí této dívky?“ zeptal se Šedohřbet. Celý dav zešílel, každý chtěl být tím, kdo ji zabije.

Šedohřbet ukázal na jednoho mladíčka, který k nim přibyl teprve před dvěmi měsíci. Chlapec se zvedl a pomalu přistoupil dívce, kterou mezitím připoutali na kámen. Cítil jen hněv. Začal se nad ní sklánět. Viděl její slzy, cítil její strach. Prostupoval celým tělem.

Najednou dívka dostala odvahu a chtěla poznat, kdo bude jejím vrahem. Neměla to dělat. Remus pochopil, že vše bylo pečlivě naplánováno. Tohle nemohla být náhoda a pokud ano, tak si osud nemohl vybrat nic horšího.

„Bratříčku,“ zašeptala do ticha. Její hlas se ale jeskyní rozlehl jako nějaký řev.

On však nereagoval. Cítil k ní jen nenávist. Roztrhl košili a pod ní našel stříbrný řetízek s přívěškem orla. Věděl, že si ublíží a stejně ho vzal do rukou. Bolest byla nesnesitelná, ale to ho neodradilo. Strhl řetízek z krku a zanechal na něm malý krvavý šrám. Pohled na krev ho doháněla k šílenství. Měl takový hlad.

Podíval se na ruku, kde měl teď vypáleného orla. Znenadání se prohnul a praštil dívku do hrudníku. Celou jeskyní se ozval praskot žeber. Rány opakoval ještě pětkrát. Poté si vzal dýku a začal dívku řezat po celém těle. Nejvíce času věnoval obličeji.

„Už dost her,“ ozval se Šedohřbet.

Chlapec přikývl a dýku zabodl přímo do srdce. Poslední známky života z dívky vyprchaly.

„Jen pij,“ pokynul mu Šedohřbet. Kluk na nic nečekal, sklonil se k ráně a začal plnými doušky pít krev své sestry. Tím dokonal svou zkázu. Už nebyla cesta zpět. Jakmile jednou ochutnal krev před proměnou, zůstala mu její chuť v mysli a chtěl ji stále znovu.

Remus jen smutně přihlížel. Další zmařený život. Z těla mladé dívky se stala potrava pro Šedohřbetovy nejvěrnější. Ti se na ni vrhli s takovou zuřivostí, kterou u nich ještě nikdy neviděl. Tělo roztrhali během chvíle a každému z úst visel cár masa.

Najednou se stalo něco nečekaného. Šedohřbet odešel a jeden z jeho nohsledů přišel za Remusem s kusem masa. Udělalo se mu nevolno, ale přijal. Nechtěl ho jíst, ale jako naschvál muž zůstal a sledoval ho. Rychle kus ukousl. To ostatní uchlácholilo a otočili se zpět k místu, kde bylo nejvíce masa. Remus zhnuseně vyplivl vše, co měl v ústech. Udělalo se mu nevolno. Věděl, že se musí rychle vypařit. Vydal se k východu.

„Kam jdeš?“ vypálil na něj jeden ze stráží.

„Mám hlad! Ten kousek, co jste mi dali mi rozhodně nestačí,“ vypálil bleskově svoji nacvičenou odpověď. Stráže ho nechali projít.

Když byl venku, musel se pousmát jejich hlouposti. Konečně byl volný. Alespoň pro dnešní večer. Chtěl zahnat tu pachuť, která mu uvízla v ústech. Věděl, že nedaleko je jezero. Vydal se tím směrem.

Jakmile k němu došel, sundal ze sebe veškeré oblečení a vlezl do vody. Pořádně se vydrhl a nejmíň stokrát si vypláchl ústa. Nepomohlo to. Cítil se zahanbeně. Brumbále, proč si mi to jen udělal? Pomyslel si.

Když už mu byla zima, vylezl ven a čekal než oschne. Poté se oblékl a sedl si pod nejbližší strom. Zavřel oči a vzpomínal na své kamarády. Jamesi, Siriusi, kéž byste tu teď mohli být se mnou. Sklonil hlavu a po dlouhé době plakal.

Den se pomalu chýlil ke konci, ale Remus stále seděl pod stromem. Už nebrečel, jen rezignovaně pozoroval okolí. Už jsem jako oni. Měl jsem v ústech lidské maso! Vyčítal si. Jeho druhý hlas mu ale šeptal něco jiného. Ale vždyť se ti to hnusí! Ani jsi ho nespolkl!

Slunce už se klonilo k obzoru, když si Remus uvědomil svoji chybu.

„Pane bože, dnes je úplněk. Musím zpátky do jeskyně,“ zašeptal a rychle se rozběhl.

Musím to stihnout, musím. Opakoval si v duchu.

Už viděl vchod do jeskyně, když najednou začala proměna. Chvíli se svíjel v bolestech. Najednou byl konec.

Z jeskyně vyšel mladý vlkodlak. Remusovi se v hlavě odehrála ta nechutná vražda, která se dnes stala. Pocítil hrozný hněv. Jeho srst se naježila a bez varování skočil na mládě.

Zmítali se v krutém boji na život a na smrt. Jejich skřeky vylákaly ven ostatní vlkodlaky. Najednou Remus dostal svého soupeře na záda a prokousl mu krční tepnu.

Celá smečka začala výt, aby vzdala hold vítězi.